Uvedení publikace o nádraží Ostrava-Vítkovice se ponese ve stylu 60. let

Národní památkový ústav vydal odbornou monografii Nádraží Ostrava-Vítkovice / historie / architektura / památkový potenciál. Pokřtěna bude ve čtvrtek 15. února 2018 v 17 hodin v přednáškovém sále budovy Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Ostravě na adrese Odboje 1.

Dobovou atmosféru navodí stylový hudební doprovod a vítáno je také retro oblečení všech pozvaných návštěvníků. Úvodní slovo pronese generální ředitelka NPÚ Naděžda Goryczková, publikaci pak za autorský kolektiv představí Martin Strakoš.

Kniha je dílčím výstupem výzkumného projektu „Analýza a prezentace hodnot moderní architektury 60. a 70. let 20. století jako součásti národní a kulturní identity ČR“ financovaného z programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI II) Ministerstva kultury.

Svazek je pilotní publikací nové ediční řady odborných monografií. Autoři se v něm zabývají historií, architekturou, uměním, konstrukčním utvářením, materiály a dalšími aspekty řešení výpravní budovy železniční stanice Ostrava-Vítkovice, jedné z důležitých součástí ostravského železničního uzlu.

Stavba z let 1964 až 1967, vyprojektovaná architektem Josefem Dandou, představovala ve své době jedno z nejmodernějších nádraží v Československu. Kniha má svým zaměřením přispět k památkové ochraně zmíněné výpravní budovy. V obecnější rovině poukazuje na památkový potenciál architektury 2. poloviny 20. století. Texty doprovázejí Kromě archivních dokumentů i snímky současného stavu budovy od fotografa Romana Poláška. Graficky knihu upravil Martin Feikus.  

Svazek sestává ze čtyř bloků. První se věnuje architektuře po roce 1945 ve vztahu k železnici a výstavbě polanecké spojky. Právě na této trati vznikla výše zmíněná stanice, jejíž výpravní budovou se podrobně zabývá druhý blok, zaměřený na architekturu, uměleckou výzdobu, otázky památkové péče i kontext díla architekta Josefa Dandy. Oba bloky napsal hlavní autor publikace. Třetí blok je výsledkem studia materiálového a konstrukčního utváření výpravní budovy, případně uvádí příklady nového využití drážních staveb. Tým vědců z Vysokého učení technického v Brně analyzoval železobetonovou konstrukci budovy, o čemž pojednává první kapitola této části knihy. Ocelovou konstrukcí se zabývá druhá kapitola, zpracovaná odborníky z Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Třetí kapitola, napsaná pracovníky Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, se podrobněji věnuje možnostem modelování budovy technologií BIM a uplatnění těchto postupů v památkové péči. Čtvrtá kapitola, opět z prostředí ČVUT, představuje realizované konverze a revitalizace nádražních ploch a objektů. Závěrečný čtvrtý blok, nazvaný Dokumenty, obsahuje dva rozhovory. První se týká provozu železniční stanice, neboť zpovídaným je bývalý přednosta stanice Vladimír Kutý. Druhý rozhovor s malířem a sklářem Vladimírem Kopeckým pojednává krom jiného o výzdobě vítkovického nádraží a procesu vzniku výtvarných děl. Závěr obsahuje seznam pramenů a literatury a anglické resumé.